Dům na konci ulice

2. února 2014 v 9:13 | Livv |  Jednorázovky
Zdravím :)
Aspoň jedno jsem dodržela - slohovka na téma "...v tu chvíli by se ve mně krve nedořezal." je tady! No, dobře, byla to "věta", která tam musela být obsažena (myslím :D).
Nevím ještě názor učitelky, a ani nevím, jestli ho chci vědět. Třeba to bude úplně, ale úplně... Pššt :D
Btw. má 398 slov. Možná to je až moc, přece jen má to být 25-30 ručně psaných řádků a Brude měla řádků 30 a slov 300 :D


"Neboj, nic se nestane!" ujišťovala mě Alice, moje kamarádka. Tváře jí rozrušením přímo hořely.
Tázavě jsem pozvedla obočí. "Jsi si tím naprosto jistá?"
"Naprosto!" Alici se na tváři objevil sebevědomý úsměv. Pročísla si rukou své andělsky blonďaté a zvlněné vlasy a nasadila si na ně černou čepici. "Rozsviť."
Zapnula jsem baterku a kužel jejího světla ozářil domy před námi. Sklonila jsem ji k zemi a pokračovaly jsme tiše dál několik minut. Slyšela jsem, jak Alice polohlasem odpočítává domy. Náhle se zastavila a já do ní narazila.
"Co se dě-"
"Pšššt!" přiložila místo odpovědi prst na svoje dokonalé rty a dřepla si na zem. Ukázala na dům, který stál na konci ulice. V okně nahoře u střechy se svítilo. Klekla jsem si vedle ní a odhrnula jsem si z čela zrzavou ofinu, abych lépe viděla.
"Tam bydlí?" zeptala jsem se skoro zbytečně. Podle Alicina dychtivého výrazu mi to bylo jasné.
"Ano," šeptla rozrušeně. "Tam bydlí." Vytáhla z malé taštičky lesk na rty a nandala si další vrstvu. Sundala si čepici a schovala ji společně s leskem zpět do kabelky. Ještě vytáhla řasenku a nabídla mi ji. Zavrtěla jsem hlavou. Najednou jsem měla v puse knedlík. Měla jsem špatný pocit.
"Já… nikam nejdu," vykoktala jsem ze sebe. Alice překvapeně zvedla obočí. "Mám divnej pocit."
"To tu budeš čekat, než ten mejdan skončí?"
Na její otázku jsem zavrtěla hlavou. "Ne, půjdu domů." Těmi slovy jako by ze mě všechno spadlo. Alice pokrčila rameny a zamumlala, že přijdu o všechnu zábavu. Bez dalšího slova se vydala k domu a začala lézt nahoru ke střešnímu oknu. Zaťukala na okno a to se pootevřelo. Alice tiše vklouzla dovnitř a ještě mi stihla zamávat. Já se pomalu vydala domů. Jenže neuplynula ani minuta a ozval se křik. Otočila jsem se právě včas, abych viděla, jak náš třídní učitel vyhazuje Alici ze dveří a křičí na ní nesrozumitelná slova. Vykulila jsem oči a začala se nahlas smát. Náhle si všiml i mě. "HOLUBOVÁ!"
Trhla jsem sebou. V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Myslela jsem, že mě nevidí. Otočila jsem se a dala jsem se na útěk. Po pár metrech se ke mně připojila Alice s rozcuchanými vlasy.
"Co to mělo znamenat?!" vyjekla jsem.
Alice se strojeně zasmála. "Tak ten mejdan byl ve vedlejší ulici v jiným domě. A já si říkala, že je mi tahle ulice povědomá nějak jinak…"

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 12. února 2014 v 17:23 | Reagovat

:DDDDDDDDDDDDD Tak tohle je konec :DDD dobrá práce, fakt jsem se dobře pobavila :D

2 Lillienne Dengel Lillienne Dengel | E-mail | Web | 15. února 2014 v 16:12 | Reagovat

Nuž tohle se mi fakt líbilo. Nejdřív to působilo trošku vážně a já si říkala jestli to nebude něco se strašidelným námětem, ale nakonec mě to slušně pobavilo. Inu stává se:)

3 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 25. května 2014 v 10:56 | Reagovat

Ahojky, Livv... poslyš, nedělám to ráda, ale musím si udělat pořádek v affs a tvůj blog už je hodně dlouho neaktivní. Čekala jsem vážně vážně dlouhou dobu, protože tohle promazávání nemám ráda, ale nakonec jsem se k tomu dokopala... promiň, ale mažu si tě z affs. Jestli se sem však vrátíš a zase začneš být aktivní, tak mi prostě napiš a já si tě do sb zase hned přidám :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama