Prokletí dokonalosti - 11. kapitola II/II

5. května 2013 v 10:05 | Livv |  Prokletí dokonalosti
A druhá část je tu ;)



Podruhé se probudila totálně vyčerpaná a nevyspalá. Sen už ji dál neprovázel, ale i přesto se stále budila. Hodila pohledem po nástěnných hodinách. Půl jedenácté. Překvapeně zamrkala. Takhle dlouho nikdy nespala. A navíc tu bylo ticho, což normálně nebývá. Pootočila hlavu na svoje potrhané rameno. Na rukávu noční košile se jí přes noc objevila skvrna od krve. Ránu si bude muset obvázat, ale tak, aby ji nikdo neviděl. Jak by jim vysvětlila, že ji něco napadlo, když ani neví co?
Posadila se a položila si obličej do dlaní. Už znova jí tekly z očí slzy. Několik dlouhých minut jen takhle seděla a brečela. Pak přes sebe přehodila fialový župan, vklouzla do domácích pantoflů a pomalu se postavila. Bolelo ji celé tělo a měla hlad. Přesto měla pocit, že kdyby do sebe něco nacpala, hned by to šlo ven, protože ten svíravý pocit tu byl pořád.
Opatrně vykoukla ze dveří do chodby, ale tam nikdo nebyl. Přemýšlela, kam se mohli všichni podít. Došla do obýváku a zapadla do křesla. Ospale si promnula oči a pak si opatrně prsty levé ruky položila na pravé rameno, kde měla ránu od "něčeho". Hned ucukla a do očí jí zase vhrkly slzy. Teď ani neměla starosti o to, jestli jí po zranění zůstane jizva. Teď hlavně toužila po tom, aby ustala bolest. A ten divný svíravý pocit.
Pomalu se vydala do kuchyně, ale zatočila se jí hlava. Opřela se o opěradlo křesla, ze kterého se zvedla a pak si všimla lístku na stole. Naklonila se, aby viděla, co je na něm napsáno.
"Odvážíme Páju na letiště. Vrátíme se kolem třetí. Nechtěla jsem tě budit. V lednici máš bramborovou kaši a kuřecí řízek. Ohřej si to k obědu. Pusu, máma"
Promnula si oči. Sakra, ani se se sestrou nerozloučila!
Kdy se vlastně vrátila? začala uvažovat, ale nebylo jí umožněno, aby přemítala čistě. Pak konečně došla do kuchyně. Těch pár kroků jí hrozně vyčerpalo. Vlastně je pro Darin dobře, že rodiče nejsou doma. Nemusí se teď soustředit na vyhýbání přímých odpovědí na to, co se jí stalo, že je jako chodící mrtvola.
"Jedno vím ale jistě," řekla nahlas. "Na zumbu už chodit nebudu." Zavřela oči. Teď jí zbývá vymyslet důvod proč. Chtě nechtě musí uznat, že rodiče měli pravdu, že jí zumba moc dlouho nevydrží.
Ale vydržela by. Kdyby nebylo včera toho… Ani nevěděla, jak to má nazvat. Protože člověk to určitě nebyl.
Otevřela lednici a vyndala z ní mléko. Na oběd má času dost. Ale ten svíravý pocit ji už štval. Opravdu, nejhorší bylo to nevědomí. Ze skříňky vyndala misku a nasypala si do ní müsli. Zalila to mlékem a ztěžka dosedla na židli u jídelního stolu. Nabrala si první sousto. Očekávala chuť mléka a ovocných cereálií, ale ona přišla… Vlastně nepřišla. Skoro žádná chuť. Proč? Co se stalo?! Nejprve ji napadlo, jestli už ty cereálie nejsou s prošlou dobou trvanlivosti. Něco jí na tom ale nesedělo. Toho by si všimla. Připadalo jí to ale jako jediné zpola rozumné vysvětlení.
Nasypala do sebe zbytek. Žádná zásadní změna se neudála. Přivřela oči přemýšlením. Co se to děje?
"Možná, že jak jsem měla velký hlad, tak si pak daly chuťové buňky stávku," uklidnila se. Bylo by hodně divné, kdyby přišla o chuť.
Vrátila se do vedlejší místnosti, do obývacího pokoje a zapnula televizi. Přišlo jí, že je hrozně nahlas. Okamžitě ji ztlumila a zadívala se do obrazovky. Běžela tam nějaká vědomostní soutěž. Byl tam přihlášen nějaký muž, který se jevil velmi inteligentně, - sčesaná patka, ulíznuté vlasy a půlměsícové brýle - avšak Darin se mu vědomostmi více než vyrovnala.
Narovnala se v křesle a vyjekla bolestí, protože ramenem se otřela o křeslo. Právě ji napadlo vysvětlení pro rodiče, proč už nebude chodit na zumbu. Možná to je primitivní, ale mohli by to vzít.
Potřebovala teď však něco dělat, nebo se zblázní. I když to už se včera asi stalo. Jenže stále nevěděla co. Televize jí nepomáhala dostat se na jiné myšlenky. Nakonec jí víčka zaklapla a Darin usnula.
Vzápětí se však probudila. Znova jí začal do hlavy lézt ten divný sen.
A dost!
Pomalu se vyhrabala z křesla a promnula si oči. Za prvé měla znova ten svíravý pocit smíšený s pocitem hladu. A za druhé potřebovala něčí společnost.
Vydala se vyřešit první problém. Z lednice vytáhla hrnec s kaší a z talíře s řízky vyndala jeden menší. Nandala si trochu kaše na talíř a svůj oběd dala do mikrovlnky ohřát. Mezitím si sundala župan a opatrně odhrnula látku rukávu své noční košile od rány. I když pojem ´odhrnula´ je velmi relativní. Darin spíš látkou škubla, takže jí nezbylo nic jiného, než se pustit místa, které zakrývala.
Když se na ránu podívala, očekávala alespoň malé zlepšení za noc. Ale čím víc se do rány vpíjela očima, tím jí připadala horší a horší. Rána, než aby se hojila, spíše mokvala. Jediná dobrá zpráva byla ta, že už z toho neteklo moc krve.
I přesto bych si to měla nějak ovázat, pomyslela si Darin. Měla slzy na krajíčku. Proč se to stalo zrovna jí? A hlavně, co se jí to přesně stalo?
Opatrně přes sebe přehodila zpátky župan a vytáhla z mikrovlnky jídlo. Vyndala si příbor a uřízla si kousek masa. Bála se, že zase neucítí žádnou chuť. Začala řízek žvýkat. Chvíli se nic nedělo, ale pak chuť masa ucítila. Částečně si oddechla. Když si ale nabrala kaši, udělalo se jí zle.
"Tohle není normální," šeptla tiše. Vzala talíř a zbytek jídla shrábla do koše. Pak se dopotácela do svého pokoje. Natáhla ruku po telefonu a vytočila telefonní číslo.
"Váš kredit bude brzy vyčerpán, dobijte si prosím…" zakřičelo Darin do ucha. Rychle odtáhla telefon od hlavy a čekala, až ty hloupé věty, které neměla ráda, odezní.
Dobrou minutu bylo jen vytáčení. Nikdo to nezvedal. Darin však měla času dost. Pořád pro ni bylo lepší stát s telefonem u ucha, než dřepět v křesle a zoufalstvím nesmět čistě přemýšlet.
"Nó, Darin?" ozval se ležérní Karolínin hlas. V pozadí jí hlasitě křičela hudba.
"Ahoj," začala Darin. Musela však tohle slůvko několikrát zopakovat, než bylo slyšet. "Prosím tě, Karol, nechceš něco podniknout? Zajít třeba…" snažila se rychle něco vymyslet. Do cukrárny určitě ne, ještě přibere. Ale najednou jí to připadalo jako nejlepší nápad. Pokud však bude cítit nějakou chuť…
V telefonu se ozvaly kroky. "Počkej, blbě tě slyším," zamumlala Karolína a pak ztlumila hudbu. "Mluv."
"Jestli nechceš zajít do cukrárny."
"Hele, nemůžu. Jdu s Evou do kina. Pojď s námi, jdem na nějakej horor."
Darin zavrtěla hlavou. Ne, horor ne! Stačí jí, že jeden prožívá sama. "A nemohla bys to odložit?"
Karolína se uchichtla. "A nemohla bys ty jít s náma?"
"Tak nic, naši chtějí jít se mnou… nakupovat."
"Dobře. Čau."
"Ahoj…" špitla Darin. No to je super. I když, asi se ničemu nemůžu divit.
Chvíli ještě přemítala a pak vytočila Sandřino číslo. Když se ozvalo hlášení "Máte příliš nízký kredit na uskutečnění hovoru," vztekle hodila telefonem na postel, jenže hodila pravou rukou, čímž se jí nějak povedlo narušit zahojování rány. Zaskučela a zoufale se sesunula podél zdi. Položila si dlaň přes obličej a štípala se do tváře v doufání, že tohle je pouze zlý sen, ze kterého se brzy probudí…
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 milča milča | Web | 5. května 2013 v 11:37 | Reagovat

chudak darča zajimalo by mě co jí je :)

2 Scriptie*13* Scriptie*13* | 5. května 2013 v 12:22 | Reagovat

Jak řekla milča: chudák Darin. :D Vážně by mě zajímalo, co se to s ní děje. Její zranění vypadá dost vážně, a to nemluvím o tom, že ani necítí chuť jídla. Takže honem další, ať se to konečně rozluští! :D

3 Clarush* Clarush* | Web | 5. května 2013 v 12:44 | Reagovat

Chudák Darin :D

4 sasenka333 sasenka333 | Web | 5. května 2013 v 18:59 | Reagovat

Chuderka úplne ju ľutujem dúfam, že sa jej čím skôr polepší a rýchlo ďalšiu časť už sa neviem dočkať :-)

5 Ewiline Ewiline | Web | 5. května 2013 v 20:19 | Reagovat

Jak řekli všichni - Chudák Darin!!:'( Doufám že sem brzy dáš další kapi!! A víš co?? Já bych řekla že mám tušení... Ale radši to nebudu říkat :P potom bych se z toho nemusela vymotat!! :D

6 Juju Juju | 7. května 2013 v 15:17 | Reagovat

Čéče :D to je fakt good :)) a dalšííí! :DD

7 Ewiline Ewiline | Web | 7. května 2013 v 21:30 | Reagovat

Ste se nějak nadchly tou ájinou ne?? :D

8 Melody Melody | 24. června 2013 v 20:04 | Reagovat

Prosíííím dalšííí!!! je to moc super!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama