Čemu mě učili, mám umět

29. května 2013 v 19:23 | Livv |  Úvahy
Zdravíčko :D
Po týdnu a pár dnech se hlásím, ale stále bez notebooku :(
Tohle je úvaha původně psaná do školy, ale trochu víc se mi roztáhla. Měla být asi tak poloviční... Ale přes 1000 slov zdaleka nemá, takže žádný strach :D A dodatek, že byla psaná na tatínkovo počítači :D
Jsem zvědavá taky na vaše názory na toto téma úvahy. Komentáře jsou tu jen pro vás! :) :D


Je dobré si uvědomit, že máme obrovské štěstí v podobě umožněného studia. Před více než desítkami let děti nechodily do školy, ale neradovaly se. Neuměly číst, psát, nic z toho, co my dnes bereme jako základ. Místo toho, aby seděly ve škole s očima a myšlenkami soustředěnými na tabuli či kantora, stály třeba na poli a bez ustání tvrdě pracovaly jako dospělí lidé.
Škola ale není jediné místo, kde se můžeme něco naučit. Vzpomeňme si na útlé dětství. Nevím jak vy, ale já se učila již od narození. Všemu. Většinu věcí, co dnes dokážu, jsem se musela naučit. Rodiče mě naučili sedět, pak chodit. Naučili mě mluvit, což je ale občas nutné omezit, proto můj rozhled obohatili také schopností mlčet v dané situaci, kdy není potřeba mluvit, ba kdy se to i nehodí. A toto není každý schopen dobře využít.
Neříkám, že všechno, co mě naučili, ovládám. Ty základní věci by měl ale každý umět dokonale. Protože pak nemůže nastat pokrok. Když někdo neumí sedět, nemůže docílit chůze. Kdo nechodí, nepoběží. Všechno na všem závisí.
Heslo "Čemu mě učili, mám umět" není dle mě možno splnit dokonale. Když si vzpomenu, co všechno mě někdo učil, zatočí se mi hlava. Protože neučí jen profesoři a rodiče. Jako učitel se může také ukázat kamarád, zvíře, ale i nehmotné věci, stejně jako city nebo tělesné stavy. Instinkt. Odhad. To vše nás něco naučí a dá nové poznatky do života. Avšak největším učitelem jsme my sami. Víme, nebo alespoň tušíme, co později využijeme. Můžeme se tedy zařídit, abychom uměli to opravdu potřebné nejlépe.
Když zapojím své mozkové buňky, a pořádně se nad tímto téma, které se mi trochu rozvilo do dalšího téma učení, zamyslím, vyvstane mi na mysli jedno. Že je nemožné umět všechno, co nás učili, nebo co jsme se učili my sami. Ne, nejsme nevděční. Ano, sice někdo ten čas obětoval, ale umět všechno, co jsem se učila? Z toho bych se asi zbláznila.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ewiline Ewiline | Web | 30. května 2013 v 16:01 | Reagovat

Já taky!! :D Ježííííš.... je lepší, když je to tak, jak je to teď xD Pěkná úvaha... To bylo zadaný nebo sis to vymyslela?? A kdy se ti objeví notebooček?? :/ :D

2 sisusik sisusik | Web | 31. května 2013 v 14:04 | Reagovat

Keby som si mala zapametať všetko čo som sa kedy naučila uff asi by som zošalela :)

3 Clarush* Clarush* | Web | 1. června 2013 v 13:24 | Reagovat

[2]: Přesně :D

4 milča milča | Web | 1. června 2013 v 18:17 | Reagovat

Děkuju za tvé komentáře na blogu moc si jich vážím a ještě jednou děkuji :)
Jinak ty povídky nechávám schválně takto nedokončené, aby si každý mohl domyslet co chce :D.
Jinak zbylé povídky budou nejméně 2x tak délší :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama