Prokletí dokonalosti - 9. kapitola II/II

18. dubna 2013 v 15:25 | Livv |  Prokletí dokonalosti
A druhá část. Ta první byla spíš uvedení. No, tahle je akčnější :)
A varuju, teď budou kapitoly přibývat pomalu. Jinak, pro ty s tou hororovou povídkou, už se mi to v hlavě začíná rodit ;)
A ještě jedna věc. Chtěla jsem už ve středu sem přidat ten sloh, ale ještě pořád jsem ho nepřepsala, takže až někdy v neděli ;)



Darin přeběhl mráz po zádech. Někde v okolí je pes. Tiše naslouchala a snažila se zjistit, odkud se zvuk vydávám chlupatým nejlepším přítelem člověka, avšak ne Darinin, ozýval.
Pro její smůlu pocházel z parku, přes který vedla její nejkratší cesta domů.
Povzdechla si a vydala se po kraji parku, modlíce se, aby toho zbloudilého zoufale vyjícího psa nepotkala. To by byla možná její smrt.
Pes znova zavyl. Ano, zvuk pocházel z parku, takže má štěstí, že do něj nezašla. Dokonale by vběhla tě štěkající potvoře přímo do chřtánu. A pejsek by měl večeři.
Ha ha. To není vtipné, ušklíbla se svému druhému vnitřnímu hlasu. Kdyby se psů nebála, klidně by to mohla projít parkem, bez jakéhokoli strachu. A nemusela by se zdržovat obcházením.
Znova zavytí. Ve tmě působilo hrozně strašidelně. Až by si Darin řekla, že jsou snad tady vlci. Nad tou představou se však otřásla. To by bylo ještě horší než normální psi. Vlci prý dokážou být mnohem agresivnější než nevinní pejsci.
Skousla si spodní ret a trochu zrychlila krok. Cesta domů je ještě dlouhá. Zatracení psi! Avšak moc často tady nebylo psí vytí slyšet.
Sundala si mikinu, protože to dusno bylo hrozné. Skoro se nedalo dýchat. Chtěla se co nejrychleji dostat domů, aby ji nestihla bouřka. Mikinu si přehodila přes rameno a znova vytáhla lahev s vodou. Už tam měla málo. Nečekala, že po cestě domů se z ní stane vodu potřebující člověk. Vlastně si na zumbu vzala zbytek pití ze školy a skoro vše pak vypotřebovala na zumbě. Najednou zatoužila po dešti, protože pocit chladné vody, jak jí stéká po ramenou, byl mnohem lepší, než stávající dusno, které bylo po jednom dešti hodně zvláštní.
Třeba je hodina duchů, proto takové dusno… zasmála se v duchu. Ale hodina duchů je až o půlnoci. A teď ještě polovina noci není. Je tak kolem osmé.
Vzpomněla si, jak minulý týden říkal Darek kamarádovi, že má na tenhle pátek domluvené doučování. Teď si nemohla vzpomenout, jestli mamka nešla na zumbu protože usoudila, že Darin může jít domů sama (i když s nápadem když půjde Darin přes park, moc nesouhlasila, přestože to je kratší a hlavně to tam je také osvětlené. Darin nechápala proč. Vždyť parčík je poměrně malý, nemá rozměry deset kilometrů na dalších deset kilometrů. a to světlo ho dělá mnohdy útulnějším, než je město. A taky tam skoro nikdo nechodí. Hlavně teď na začátku dubna už nebývá taková tma), nebo z důvodu, že má doučování. Táta má nějaké jednání ve vedlejším městě a vrátí se až kolem desáté. Zajímavá práce bankéře. Občas je také zván na večírky, které se konají také v pátek. Všechno se koná v pátek. Zajímavé.
Dopila vodu a začala se rozhlížet po koši. Nevidí žádný pádný důvod, proč ji tahat až domů, když velkých lahví mají hromady. Mikinu nastrkala do tašky, takže má na sobě jen volné šedé triko a široké tmavě modré kalhoty přivezené z dovolené u moře, z Tuniska.
Mohla bych chodit na břišní tance, když mám tuniské kalhoty, uvědomila si. Znova začal foukat vítr a Darin si oddechla. Tohle bylo mnohem příjemnější, než to odporné bezvětří.
Zavytí nějakého psa. Ale jakoby… za ní. Rychle otočila hlavu. Nic tam nebylo.
Už mi straší ve věži, zašklebila se v duchu. Jen tě napadají divné věci. To máš z toho, že se bojíš psů!
Uviděla kontejner na plasty a na papír. Zbytečně se rozhlédla a přešla přes silnici na druhou stranu. Podařilo se jí vyšlápnout jednu malou louži.
"Sakra," zanadávala nahlas. Tenisky se jí okamžitě promočily a Darin začaly zábnout palce u nohou. Po chvíli zamířila k odpadkovým nádobám, které byly kousek od zídky parku. Stlačila rukama lahev, zašroubovala víčko a vhodila ji do kontejneru.
Ohlédla se a pokračovala v cestě domů. Už nepřešla na druhý chodník. To se jí možná ale trochu vymstilo.
Ještě chvíli šla v klidu. Minula ulici s autobusovou zastávkou, a pokud si dobře pamatovala, na dohled měla taky ulici, kde bydlí ten Darkův kamarád, Ondřej. Karolína a Sandra bydlí na druhém konci města. Zbytek bývalé i nové třídy ji nezajímal. Ani ten Ondra, i když ten taky nebyl zrovna nejošklivější. Tedy kromě Darka. Ten však bydlí úplně na konci města, u základní školy. V podstatě dozadu od jejich domu ze současného pohledu na město.
Náhle uslyšela zavrčení. Hluboké a temné. Srdce jí vynechalo několik úderů. To zavrčení bylo hodně blízko, což znamená, že někde v okolí je pes. A je hodně rozzuřený, když takhle vrčí.
Otočila hlavu doleva. Dívala se na polorozpadlou zídku parku. Cihly se povalovaly všude v okolí té díry. Některé se ještě chvěly. Při pohledu do nitra parku, který byl tmavý, se Darin zachvěla. Za prvé tam nesvítilo světlo. Ale vůbec žádné světlo, což bylo nadmíru zvláštní. Vždyť ještě minulý týden byla všechna světla v pořádku. A za druhé, v té tmě se něco hýbalo. Něco obrovského.
Měsíc pomalu zalezl za mraky a vítr začal foukat silněji. Šumění stromů znělo strašidelně, jakoby šeptalo své vlastní varování. V místě, kde stála Darin, panovalo přítmí, protože byla akorát na hranici lamp, kam nedosáhlo ani to málo světla z oblohy. Navíc stála v ulici, kam moc lidí v téhle době nezabloudí. V díře zídky se zableskly obrovské oči s lehce zeleným nádechem.
Zaječela. Důkladně a dost nahlas, aby "to" popudila k zuřivosti. Stvoření se nespokojeně zavrtělo a vyskočilo z úkrytu. Darin se dala na útěk, zatímco jednou rukou začala šátrat v tašce po pepřovém spreji.
Běžela, seč jí nohy stačily. Najednou, po několika vteřinách, které jí připadaly jako hrozně dlouhá doba, se něco objevilo vedle ní. A pak se ozvala ohlušující bolest na pravém rameni, přímo do rukávu trika. Odskočila do strany a vyjekla bolestí. Vykopla nohou a zasáhla stvoření do těla. Na obloze se objevil blesk a zaburácel hrom. Ve fialové záři poznala, jak je stvoření velké. Pak se ztratilo.
Darin se sesunula na kolena a druhou rukou si držela potrhané ramenou. Spustil se hustý déšť. Z úst se jí vydalo tlumené zaúpění. Rukáv byl celý utržený. Ucítila sucho v krku. Rána pálila jako čert. Nikdy žádné takové zranění neměla. A jako by se jí od ramene něco rozlévalo po celém těle. Jako by ty provazce krve, které proudily ven, najednou zatékaly i dovnitř do rány. Vytryskly jí slzy. Ta bolest byla nesnesitelná. I když ji to něco "jen" kouslo, měla pocit, jako by jí vyrval celý kus masa.
Tiskla si dlaň na rameno a snažila se zastavit krev. Po chvíli byla celá promočená v důsledku deště. Lehla si zády na zem a tiše skučela. Už nedokázala ani klečet. Tekoucí voda na zemi se smísila s její krví a společně odtékaly do nejbližšího kanálu. Darin pevně tiskla víčka k sobě a skousla mezi zuby spodní ret. Krev ucítila potom i v puse - ret se jí povedlo prokousnout. Nakonec ztratila vědomí.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 18. dubna 2013 v 16:13 | Reagovat

"To" mě fakt děsí! Chudák Darin :(
Dost brutální kapitolka!!! :D
Moc se mi líbí, těším se na pokračování!!

2 stastna mili stastna mili | Web | 18. dubna 2013 v 17:14 | Reagovat

Jupi :-)
Clovek prijde se zkazenou naladou od doktora a prijde na tvuj blog. A objevi pd.
A ja jsem happy :-)

3 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 18. dubna 2013 v 18:43 | Reagovat

Uau. To bylo krutý. Chudinka Darin. Takhle ošklivě ji ten pec pokousal. A kdo ví, jestli byl vůbec pes. :/
No, na druhou stranu, konečně se něco děje. Zajímalo by mě, co se stane, až se Darin probudí. Bude mít tu vylepšenou postavu, o které sní? Nebo jen ten kousanec?
Uch, no, nechám se překvapit. :D

4 Ewiline Ewiline | Web | 19. dubna 2013 v 15:45 | Reagovat

Wau!! Tak to byla suprová kapi!! Pěkně akční... Chudák Darin :(
To "něco" měl být "Pes" ?? :P

5 Clarush* Clarush* | Web | 19. dubna 2013 v 20:11 | Reagovat

Chudák Darin.. ale super kapitolka! Těším se na další :))

6 Erin Erin | Web | 21. dubna 2013 v 11:55 | Reagovat

Svatá dobroto, co to? O.O
Kapitola napínavá, ty napínáš, pořád a pořád a pak BUM a hrnec bouchne a ono ji něco napadne, pokouše a holka chudák zůstane na ulici.
Docela drsný, ale já mám akci ráda a tohle se mi líbí! :) Jsi skvělá v popisování prostředí, vždycky si to představuju v hlavě, kde se mi z obrázků skládá film, který končí posledním slovem kapitoly. Bezva, povídka se mi moc líbí a těším se, až si budu moct přečíst další kapitolu :)

7 Livv Livv | Web | 21. dubna 2013 v 15:15 | Reagovat

[4]: To "něco" musíš pak sama zjistit, co to bylo :D
[6]: Já napínám ráda. :) Počkat, dobrá v popisování prostředí?? *zapne myšlení a vstřebává tuto informaci. Nakonec se postaví a začne radostí skákat do vzduchu, když jí to dojde. Vždyť tohle je věc, která jí nikdy pořádně nešla a když už něco sesmolila, bylo to hrozně krátké, protože tam nic nepopisovala* A zase jsi mě připravila o slova! :D

Jinak, moc všem děkuju. Ty vaše komentáře mi dávají důvod, abych se snažila psát rychle a rychleji. Jenže teď to je hooodně stížené tím, že nemám notebook (leží ve skříni u rodičů. kso!). Až se vrátí, přibude snad další kapča ;)

8 Juju Juju | 29. dubna 2013 v 16:23 | Reagovat

Jak tě znám, tak to určitě žádnej normální pes nebude! :D Jinak Huh Bleu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama