Prokletí dokonalosti - 8. kapitola

10. dubna 2013 v 13:00 | Livv |  Prokletí dokonalosti
Ahoj :)
Já jsem tak happy :D Pořád se nemůžu vzpamatovat z té skvělé ikonky, kterou mi udělala NikaRoovy. Strašně moc děkuju a cením si toho, že má Prokletí dokonalosti v oblíbených povídkách. :)
Tákže, tahle kapitolka je ještě odpočinková (muhehe :D). Ale teď už najisto, prostě se těšte na další, ale já vážně netuším za jak dlouho. Snažím se trošku myslet i na tu hororovou. Názory, komenty k povídce, vše ocením :)




Darin zaklepala na dveře podkrovního pokoje patřícího Pavlíně.
"Ano?" ozvalo se za zavřenými dveřmi.
Darin otevřela a nakoukla dovnitř. Pavlína právě ukončovala hovor na Skypu. Hned jak zaregistrovala, že její sestra už je uvnitř, usmála se a sundala si z uší sluchátka s mikrofonem.
"Potřebuješ něco?"
"Chtěla bych se zeptat," začala Darin a zamířila, že se posadí na postel. Rozhlédla se po zašlém pokoji a uvědomila si, že kdyby si sem Pája vylepila plakáty, jako tu měla předtím, vypadal by její pokoj krásně. Útulněji. A dojmem, že by se vrátila domů dřív. Jestli vůbec plánuje se někdy zase tady usadit, o tom však Darin silně pochybovala.
Pavlína se na židli natočila směrem k sestře.
"To sis volala s ním?" kývla Darin hlavou směrem k notebooku. Pavlína přikývla.
"Je to Čech a pracuje ve stejné firmě jako já. Jenže už na vyšší úrovni, takže si nemohl vzít v téhle době před prázdninami dovolenou, aby sem jel se mnou." Při mluvě o svém "panu Božském" se Pavlíně rozlil na tváři široký úsměv.
"Kolik mu je?" ptala se Darin dál a pomalu začala sestře lehce závidět, že má někoho, komu může říct cokoli a kdo ji může utěšit při všem. Jasně, pořád jsou tu rodiče, ale chodit se utěšovat k rodičům, a v Darinině věku..?
Pavlína bez sebemenšího zaváhání pokračovala. "27. Je fakt úžasnej. Chápe mě za každé situace. Jemu můžu říct cokoli, doopravdy cokoli a vím, že to zůstane tajemství jen mezi námi dvěma. Chceš vidět jeho fotku?" zeptala se Pavlína a otevřela notebook, aby našla ve složce s fotkami fotku vyvoleného.
Darin se postavila a natáhla sestře přes rameno, která hledala nejvhodnější fotku. Bylo vidět, že se Pavlíně o klukovi lépe mluví jenom před sestrou, přece jen jsou podobného věku. Sestry jak mají být.
"Tady," najednou Pavlína klikla na jednu z fotek a na obrazovce vyskočil obrázek muže v plavkách. Byl krásně opálený a Darin na první pohled poznala, že ten hodně mimopracovního času tráví nebo aspoň trávil v posilovně. Prozrazovaly to "buchty" na jeho břiše. Když jela Darin pohledem výš, musela uznat, že je fakt hezký. Představila si k němu andělsky krásný obličej a zasnila se.
Jenže realita nebyla tak úžasná, jak si Darin myslela. Tělo měl vymakané a moc hezké, o obličeji se nedalo říct dokonalé. Nos kolem dokola posetý pihami a na Darinin vkus měl na tváři až moc velké strniště. Vlasy byly zastřižené na krátký účes, který měl dotyčný buď mokrý, nebo nagelovaný, každopádně působily rozcuchaným dojmem. To změnilo Darinino mínění, že ta obličejová část těla není až tak ošklivá. Ale dokonalá není. Avšak těch pih tam bylo až otravně moc a byly až moc výrazné, což se Darin nelíbilo. A hlavně moc ani neseděly k barvě vlasů.
Pavlína měla jiný názor. "Ty pihy jsou úžasný, nemyslíš?" A začala tam pořád dokola mlít, jak je božský a pořád všechno dokola. Nechovala se vůbec jako čtyřiadvacetiletá dívka, nýbrž jako bezmezně zamilovaná puberťačka ve vztahu, který většinou končí po krátké době a karambolu. Avšak protože byla Pavlína moc hezká, sice trošku bláznivá, což dosvědčoval duhový rozcuch na její hlavě, hlavně měla dokonalou postavu, kterou jí Darin záviděla, nemusel by vztah skončit za pár týdnů. Pokud dotyčný zvládne zkrotit její povahu, nebude to žádný problém.
A Darin to sestře přála. Sice to byl její několikátý přítel, avšak většina jich byla do věku dvaceti let. Od dvaceti se umírnila a počet víc než kamarádů se zmenšila. Pavlína vlastně měla v Darinině věku mnohem větší zkušenosti než sama Darin. A Darin to chápala.
Když Pavlína stále mlela a mlela o klukovi, Darin znova začala uvažovat o své postavě. Nakonec si myšlenky zakázala. Přišla se sem Pavlíny na něco zeptat a chtěla to dodržet. Uvažovat o sobě může dole ve svém pokoji či ve škole při hodině angličtiny, která jí šla automaticky sama od sebe.
"Jak se jmenuje?" položila sestře další otázku v mezeře, která náhle vznikla mezi vodopádem pochval.
Další zářivý úsměv.
"Petr Lesný."
"Jak dlouho se znáte a jste spolu?"
Pavlína se trochu zamyslela. "Nevím. Připadá mi, jako bychom spolu byli odjakživa." A zase se zatvářila zasněně.
Darin příjmení bylo povědomé, netušila však odkud. Ptala se však sestry dál a po chvíli si připadala jako vyzvědač.
"No…" zamyslela se nakonec Pavlína.
Darin pozvedla obočí a usmála se, aby si doopravdy nepřipadala jako policejní vyšetřovatel.
"Tak tři měsíce?"
Páni, na to, jak o něm básní, tak by člověk čekal, že spolu budou mnohem delší dobu. Ale vlastně… Proč ne, že?
Najednou si Pavlína položila ruku přes ústa.
"Co se děje?" vyjekla Darin, protože Pavlína celkem zbledla.
"Promiň…" zamumlala, vyrazila z pokoje jako raketa a zanechala svou sestru na několik minut samotnou. Když se vrátila, dosedla ztěžka na židli a provinile se podívala na Darin. Jednou rukou si pročísla blonďato-růžovo-modro-fialové kratší vlasy a pomalu a hlasitě vydechla.
Darin zprvu nechápala. Avšak po chvíli jí to došlo. Měla divný pocit, tak se šla sestry zeptat na otázky, u kterých chtěla znát odpověď. A ukázalo se jí něco, co skoro nečekala.
"Ty jsi..?" nedokončila větu. Pavlína váhavě přikývla.
"Pravděpodobně jo."
Přesně to, před čím Pavlínu rodiče varovali, aby si dala pozor, se stalo. Darin se zpátky posadila na vrzající ustlanou postel a sledovala sestru.
Pavlína se opřela o opěradlo židle. "Tak. A je to venku. Jsi první, kdo to ví." Zasmála se. "No, asi to došlo i letuškám a spolucestujícím v letadle. Tam to byl masakr."
Darin zamrkala. "Páni…"
"Copa?" zamračila se Pavlína.
"Budu teta!"
Darinina sestra se usmála. Pak jí však koutky zase spadly dolů. "Jak to řeknu našim? A hlavně, s Petrem až tak dlouho nejsme. A sama jsi je včera večer slyšela."
Darin pokrčila rameny. "Já fakt nevím." Zamyslela se. "A když jsi říkala, že jsem první, tak Petr to neví?"
"Ne." Krátká stručná odpověď. "Neví. Nebo aspoň myslím."
"Takže to nebylo plánované?"
"Blázníš? Po tak krátkém vztahu?" zaťukala si Pavlína na čelo.
Darin chtěla něco říct, ale sestra ji předběhla. "Času bych měla ještě dost. Jsou i ženy, které porodí až ve čtyřiceti letech. Pokud vím, mě je zatím dvacet čtyři. No prostě jsem byla blbá."
Darin se zamyslela. Chtěla sestře co nejlépe pomoci, jenže nic o takových věcech nevěděla. "A co potrat? Ten by snad šel, ne?"
Pavlína pokrčila rameny. "Jsem na začátku šestého týdne. Nevím, do jaké doby se můžou uskutečnit, ale už jsem nad tím taky přemýšlela."
"A?"
"A co?"
Darin protočila oči. "A šla bys?"
Sestra sklopila hlavu. Vypadala hodně ztrápeně. To vysvětlovalo, proč byla včera u večeře tak bezbranná. Ona to už věděla, ale měla strach to rodičům říct.
"Asi ne." Podívala se na Darin. "Já si prostě představím to malé dítě, které by pak vyrostlo a vypadalo třeba jako ty…"
No to si vybrala skvělou podobu, pomyslela si Darin hořce. To by to dítě dopadlo, kdyby vypadalo jako já.
"Ty ani nevíš, jak jsi byla roztomilá, když jsi byla malá. Taková… ňuňu, já nevím jak to říct. No a jak jsem si představila tebe, tak jsem si uvědomila, že tím potratem bych vzala život. Připadala bych si jako vrah."
Darin vstala a došla k Páje. Položila jí ruku na rameno. "Já bych ti ráda jakkoli pomohla, ale tohle je na tobě."
Pavlína zvedla svou ruku a položila ji na Darininu dlaň. Otočila na ní hlavu. "Já vím," povzdechla si.
"Tak jak? Řekneš to našim?"
Pavlína dlouho přemýšlela. Nakonec pomalu zavrtěla hlavou. "Ne. Dozví se to později. Až budu na to připravená i já."
Darina přikývla.
Pavlína se pak ťukla do čela.
"Copa?" zeptala se Darin.
Pája se usmála. "Víš, jak tady nahoře jsme mívaly ten záchod?"
"Hmm?"
"Tak mě napadlo, že jestli je ještě funkční, tak bychom ho mohly umýt a aspoň na těch pár dní bych ho mohla využívat." Pavlína se zakřenila. "Připadá mi to jako dobrý nápad, jak před mamkou skrýt aspoň částečně nevolnosti."
A i když si Darin nedělní dopoledne představovala jinak, než stráveným u záchodu se sestrou, přikývla s lehkým úsměvem. "Ano maminko Pájo!"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 10. dubna 2013 v 19:30 | Reagovat

Konečně jsem pochopila, co s Pájou bylo. :D Už bylo načase. Trpělivost totiž nepatří mezi mé silné stránky.
Doufám však, že v příští kapitole bude alespoň jen naťuknutí nějaké akce. Zároveň držím palce, aby se ti ta hororová povídka hlavě pořádně uležela a Múza tě políbila. :)

2 Livv Livv | Web | 10. dubna 2013 v 19:37 | Reagovat

[1]: Už vás nemůžu dál trápit :D Tohle všechno bylo důležité (aspoň doufám... :D), teď může přijít to akční ;)

3 Clarush* Clarush* | Web | 11. dubna 2013 v 15:30 | Reagovat

Jsem zvědavá na pokračování :D Docela by mě zajímalo jak to Pája vyřeší.. a s hororovou povídkou ti držím všechny palce co mám :) :D

4 Ewiline Ewiline | Web | 12. dubna 2013 v 18:15 | Reagovat

Aspoň už nemám ve všem takovej maglajs! :D moc hezká kapča!!
Páni... to mi připomíná mě... jen trochu :D když mi bylo 8 let už jsem byla teta... :D

5 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 13. dubna 2013 v 14:01 | Reagovat

Páni... tak tohle jsem nečekala. Přitáhla jsi mou pozornost ještě víc :D Pěkná kapča, těším se na další :DDD

6 Juju Juju | 15. dubna 2013 v 16:03 | Reagovat

Pája! Pája! Pája! :DD hezkýý :)) zajímá mě, co bude s tou knížkou - Mýtické bytosti :D

7 Erin Erin | Web | 21. dubna 2013 v 11:33 | Reagovat

Muhehe, já to tušila! :-D
Ale docela drsný. Tři měsíce a hned těhotná... hm, na jejím místě bych asi zase hned odjela, naši by mě pravděpodobně zabili. Nebo možná ne... každopádně to nehodlám pšítích alespoň deset let zkoušet. Panebože, to by byl průšvih! Jenom doufám, že to Páje dopadne dobře.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama