Prokletí dokonalosti - 10. kapitola II/II

27. dubna 2013 v 10:30 | Livv |  Prokletí dokonalosti
Ták a tady druhá část :) Myslím, že nemusím připomínat, že za názory budu moc ráda. A věnováno mým SB a Juju a Brude (nebo Lorin, já nevím :D)



Darin se rozšířily zorničky a trhaně vydechla. "Co ten tady dělá?" zašeptala a zamrkala. Oči jí zvlhly. Právě se jí povedlo vyzradit mu, že chodí na zumbu. Hlavně teď před ním stojí doslova jako slepice.
Darinina mamka nevěděla, jak se má zachovat. Proto se snažila jen říct důvod, proč tu Darek je.
"No jak venku prší, tak aby nemusel v tom prudkém dešti-"
"Já se neptám proč tu je, já se ptám: co tu dělá!" vykvikla zoufale. Na chlapce se ani nepodívala.
Darek se podrbal rozpačitě na hlavě. Mrzelo ho, že kvůli tomu, že tu je, Darin tak vyvádí.
"No… Já…"
"Byl tu na doučování z matematiky," vložila se do začínajícího sporu mamka.
"To mu nedává právo procházet se po našem baráku jako kdyby…" Docházela jí slova. Měla pocit, že se za chvíli zhroutí. "A proč má můj hrneček!?" všimla si ještě.
Darek pozvedl ruku. V ruce držel modro-fialovo-bílý hrnek s ozdobným nápisem "Věř, běž a dokážeš".
Paní Lemonová došla k Darin. "To je moje chyba. Nevšimla jsem si toho. Nevěděla jsem, kde jsi!"
Chtěla ji obejmout, ale Darin ji levou rukou odstrčila. Mamka jí chtěla položit ruku na rameno. Avšak jen co se ho letmo dotkla prsty, Darin se rozběhla ke dveřím svého pokoje. Uniklo jí syknutí.
"Darin! Nachladíš se! Jdi se umýt a hned!" zavolala na svou dceru paní Lemonová vážně. Ozvalo se však jen naštvané bouchnutí dveřmi.
Darek se díval na místo, kde ještě před chvílí stála Darin a něco mu na ní nesedělo. Všiml si také na její fialové mikině, promočené skrz na skrz, že v místě pravého ramene měla nějaký malý červený flíček. A celkově, ten její krátký běh byl zvláštní. Takhle nikdy neběhala. Ani na základní škole, ani na gymnáziu. Téhle Darin se něco během cesty domů stalo.
Otočil se směrem do obývacího pokoje. Postavil tam na stůl Darinin hrnek a natáhl ruku po mikině.
"Nemusíš chodit pryč," namítla paní Lemonová. "Vždyť venku ještě prší a za chvíli budeš vypadat jako Darin."
Nebudu. S Darin je něco v nepořádku. Já bych jen zmokl.
"Už radši půjdu paní Lemonová." A to, že Darin vypadá jako zmoklá slepice, mi jen ujelo. Prosím, omluvte se jí za mě. Díky moc.
To však nahlas neřekl.
"Počkej, tak si puč tuhle…" Chvíle přehrabování ve skříni v chodbě. "…tuhle pláštěnku. Na dalším doučování nám ji vrátíš."
Darek však zavrtěl hlavou. "Ne, to je dobrý. Přestává pršet." Přehodil přes sebe mikinu a přes rameno batoh. "Nashle. A tedy v pondělí," prohodil přes rameno ještě rychle a pak vyšel ven do deště. Tam si položil hlavu do dlaní.
"Panebože! Už zase jsem ji urazil! Tohle ale opravdu není normální!"
Na to se vydal v dešti na cestu domů, po které bude vypadat jako zmáčený kohout.

Darin byla levou rukou opřená o svůj psací stůl. Stále na sobě měla mokré oblečení. Neměla sílu ho ze sebe sundat. Venku vedle parku ležela v bezvědomí několik dlouhých minut. Byla prochlazená, ale necítila to. Už nevnímala ani tu bolest v rameni. Nevěděla, jestli to je dobré, nebo zlé znamení.
Pokusila se opřít i o pravou ruku. Z očí jí vyhrkly zadržované slzy.
Viděl ji Darek. V tomto stavu. Ví, že chodí na zumbu. Dovedla si představit, jak se posměšně šklebí, když si představí tlustou Darin hopsat mezi dospělými ženskými do rytmu hudby. Ale najednou se jí zase vrátila hrozná bolest pulzující z ramene. Bála se tam podívat. Nevěděla, co tam bude. Proto se raději ani nehýbala. Tím si způsobovala čím dál větší bolest.
Co to vlastně bylo? Bylo to… hrozné. Nevěděla, jak jinak to popsat. Ale jedno věděla určitě. Když o tom někomu řekne, nebudou jí věřit. Budou jí považovat za blázna.
"Darin! Jdi se ohřát do vany! Okamžitě!!"
Musím se na to podívat! Hned!
Odsunula od stolu židli a posadila se na ni. Do vany se jí teď vůbec nechtělo. Hlavně, jak dlouho na ní mamka bude tohle volat, když tu Darek stále je?
Podívala se na svoje pravé rameno a zalapala po dechu. Na fialové mikině se začala rýsovat ohromná červená skvrna. To není dobré, když to i po delší době stále krvácí.
Zhluboka a znova trhaně se nadechla. Na čele jí vyrazily kapičky potu. Pak si začala pomalu rozepínat zip mikiny. Prsty měla prokřehlé, vůbec nechtěly nic uchopit. Jezdec zipu jí stále vyklouzával z rukou. Konečně byla mikina rozepnutá.
"Darino…"
Protočila oči a zatnula zuby. Začala si pomalu sundávat vrchní vrstvu mokrého oblečení. U pravého ramene se zarazila. Měla pocit, jako by se jí mikina přilepila na ránu na rameni.
Ale no tak, jen škrábnutí nebo kousnutí to je, uklidňovala sama sebe. Ale na to, jak zranění odhadovala, to pálilo hrozně. Ještě nikdy v životě ji nic tak podobně nebolelo.
Škubla.
Látka byla odlepena.
Rukáv sklouzl dolů. A ukázal se pohled na "škrábnutí", díky kterému v dešti omdlela.
Zalapala po dechu. Chtěla od toho odtrhnout oči, ale nedalo se to.
Z šedého rukávu trička zbyly jen cáry. Cáry, které by mohly být i z jejího ramene, kdyby tam to tričko nebylo. Kraje látky byly červenohnědé od zaschlé krve, stejně jako okolí rány. Opravdu ji to něco kouslo. Odkouslo to kus kůže, možná i trochu masa. Opatrně se dotkla neporušené části ramene, několik centimetrů pod ránou. V té se okamžitě ukázala nová krev. A rameno bylo okamžitě jako v ohni.
Darin se zatmělo před očima. Měla pocit, jako by jí od rány proudilo něco do těla, nějaká látka, která drtí její orgány, svírá zevnitř krk a ubírá jí energii. Už znova se cítila malátná. Rozhodla se ale pro jednu věc. Že mamce ani tátovi to neřekne. Zbytečně by jim dělala starosti.
Opatrně se postavila a zatočila se jí hlava. Krev z rány už zase přestala téct. Pomalu zamířila ven z pokoje. Vykoukla ze dveří, jestli tam není mamka a pak v rámci možností přeběhla do koupelny.
"DARINO! Jestli okamžitě se nepůjdeš ohřát…" zarazila se její mamka. Při pohledu na rozsvícené světlo v koupelně a zvuk tekoucí vody ve sprše prohodila omluvu a vytratila se zase pryč z chodby.
Darin zrychleně dýchala. Na čele se jí objevily kapičky potu. Znova se podívala na rameno. Vrátila sprchu, kterou držela v levé ruce, do držáku a opatrně se prsty přiblížila k ráně. Sykla bolestí a z očí jí vytryskly znova slzy. Vytáhla z ní krátké tuhé černé vlasy. Nebo to vlasy nebyly..?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Clarush* Clarush* | Web | 27. dubna 2013 v 11:49 | Reagovat

Jůůů :O Pěkný :) Jen chudák Darin

2 mili mili | Web | 27. dubna 2013 v 17:52 | Reagovat

To je kruty XDXDXD!!

3 Ewiline Ewiline | Web | 28. dubna 2013 v 13:28 | Reagovat

Jůůů... Ne nebyly to vlasy!! Stoprocentně ne! :D
Je to úžasná kapi - ale ky bude další??
Už se toho stalo docela hodně... Moc se těším na další!!

4 Juju Juju | 29. dubna 2013 v 18:10 | Reagovat

No, ta se ti povedla! Ale fakt mě děsí ty "vlasy" :DD

5 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 29. dubna 2013 v 21:16 | Reagovat

Bože! To je tak strašně hustý! Zlobím se na tebe, protože mi akorát přibývají díky tobě otázky. A, samozřejmě, žádné odpovědi. >:/ Na druhou stranu, jsem strašně ráda, že jsi přidala další část! :)♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama