Prokletí dokonalosti - 10. kapitola I/II

26. dubna 2013 v 16:00 | Livv |  Prokletí dokonalosti
Ahoj! :)
A máme tu 10. kapitolu. Fíha, takhle daleko jsem ještě u ničeho jiného nikdy nepokročila :D No, važte si toho :)
Tohle je první krátká část, ta druhá delší přijde někdy zítra ráno :)
To vlastně budu na chalupě, ale už i tahle část je nastavena :D
No, jak už jsem taky varovala, teď budou kapči přicházet po delší době - čím dál budu, tím vice se to budu snažit rozmyslet ;)



"Aha. A mě nenapsala. A já se tady o ní bojím, co všechno se jí mohlo stát. Díky, zlato. A promiň, že jsem tě vyrušila."
Paní Lemonová ukončila hovor a usmála se na Darka sedícího na gauči u nich v obývacím pokoji. "Opravdu si nedáš čaj? Venku to vypadá ještě na dlouhou bouřku, než se to aspoň trochu uklidní. Snažila se chovat klidně, ale moc se jí nelíbilo, že po bouři pak její dcera půjde domů sama, v ještě větší tmě. Alespoň teď doufala, že pořád nacvičují něco s tou zumbou a Darin není venku v tom lijáku.
Darek se podíval z okna a nakonec pomalu a váhavě přikývl.
Darinina mamka přešla do vedlejší místnosti, kuchyně, a dala vařit vodu.
"Ovocný nebo černý?" zeptala se Darka.
"To je jedno. Třeba černej, paní Lemonová," odpověděl. Připadalo mu zvláštní, jak mu jeho bývalá učitelka a matka dívky, která se mu celkem líbí, avšak zmůže se u ní pouze na urážky, za což není až tak rád, nabízí čaj, když sedí u ní doma v obývacím pokoji.
Podíval se z okna. Venku zuřil hrozný liják. Jeho rodiče nic nenamítali na návrh paní Lemonové, aby jejich syn zůstal do konce deště, nebo pokud se to nezlepší, u nich doma.
Na stolku přistál hrnek s horkou tekutinou. Darek stočil pohled na paní Lemonovou a všiml si mizících obav v jejích očích.
"Kde že je Darin?" zeptal se.
"Na zumbě." Odmlčela se. "Jen dneska se tam zdržela a teď asi čeká, až se déšť trochu uklidní."
Pozvedla svůj hrnek a upila trochu své kávy. Darek ji napodobil, akorát s tím rozdílem, že on usrkl černý čaj a trochu si spálil jazyk. Uteklo mu tiché usyknutí.
"Proč si se vlastně rozhodl jít na gymnázium?"
Chlapec zvedl hlavu a zamyslel se. "Mamka chtěla, abych tam šel. Já sem chtěl na kuchaře."
"Proč jsi teda nešel? Člověk má jít za svým snem."
Darek se uvnitř ušklíbnul. Copak je nějaká naivní holka, která věří na povídačky, že když se něco chce, tak je to sen? No, ale možná že jde…
Pokrčil rameny. "Prej že ten gympl… to gymnázium bych moh zvládnout, kdybych chtěl." Znova se podíval z okna. Déšť už trochu ustupoval. A venku rozeznal nějakou postavu, která se pomalu a trhaně blížila k domu Lemonových. Snažil se v dešti zaostřit lépe, což se mu povedlo - déšť postupně přestával být tak hustý. Zadíval se na postavu a…
"To je Darin!" zašeptal udiveně tak tiše, že to mohl slyšet jen on. Hodil okem na paní Lemonovou, která si své dcery zatím nevšimla, jen upíjela kávu a pohledem zkoumala secesní obraz na stěně. Darek se znova zahleděl na postavu, u které si byl čím dál víc jistý, že je to Darin. Ta právě zvedla trhaně levou ruku a opatrně se dotkla svého pravého ramene. Po doteku se náhle zlomila v pase a chvíli jí trvalo, než se zpátky narovnala. Darek jen tiše sledoval a nechápal. Co se jí mohlo stát? Zmlátil ji někdo? Nebo jen uklouzla a upadla?
Darin opatrně vytáhla z tašky něco a začala si to oblékat. Pomalu, protože v dešti to moc dobře nešlo. A pak se znova rozešla. Snažila se nasadit pevnější krok.
"Hele, to je Darin," všimla si své dcery konečně paní Lemonová a ukázala k oknu, kam už Darek delší dobu upíral zrak. Ten se odtrhl od Darin. Na paní Lemonové bylo znát, že je ráda, že dceru konečně vidí. Prozradil to úsměv, který se rozlil po její tváři. Ale chlapce udivilo, že si nevšimla jejích trhaných pohybů. Zadíval se zase ven do deště. Darin už byla blízko. A nevypadalo to, že by jí něco bylo.
Vidiny? pomyslel si a zmateně zamrkal. Očekával pohled na Darin zlomenou v pase, ale nic takového. Dívka už nebyla v jeho zorném poli.
V zámku začal rachotit klíč. Trvalo to celkem dlouho, než se dveře otevřely.
Paní Lemonová vstala a odložila prázdný hrnek od kávy na stůl. Zamířila s obýváku do chodby.
"Darin," chtěla se začít vyptávat. Pak ale zmlkla.
"Já vím, mami, ale pak se mi vybil telefon, tak jsem tam čekala v tělocvičně. A když už to bylo dlouho po tom, co jsme docvičily, tak jsem se nakonec vydala domů. Protože jsem věděla, že bys měla strach a byla naštvaná, tak jsem nemohla čekat, až déšť skončí."
Darek se postavil a s hrnkem, kde měl ještě přes tři čtvrtiny čaje, se vydal do chodby. Darinin hlas byl tichý a tyto věty, co před chvílí vyslovila, mu připadaly jako strojově vysloveny, jako kdyby je měla nacvičené.
"Ale Darin," začala znova paní Lemonová a v tu chvíli Darek vykoukl na chodbu.
"Vždyť ty vypadáš jako…"
"Zmoklá slepice…" vydechl Darek a hned si uvědomil, co řekl. Ale byla to pravda. Darin měla vlasy úplně zmáčené a tím zkudrnacené. Ještě jí z nich odkapávala voda. Oblečení se jí lepilo na tělo a ty volnější kalhoty visely dolů. Také z nich sem tam ukápla kapka dešťové vody. Pod očima měla obrovské kruhy, jako by několik dní nespala, avšak ve škole ty kruhy neměla. Na spodním rtu měla těžko viditelný strup. Pravděpodobně se jí povedlo prokousnout si ret.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mili mili | Web | 26. dubna 2013 v 16:14 | Reagovat

jupijej tahle kapi je uper XD

2 Clarush* Clarush* | Web | 26. dubna 2013 v 16:44 | Reagovat

Pěkný! :) Sem se dost těšila :D

3 cool-stories-bro cool-stories-bro | Web | 27. dubna 2013 v 10:08 | Reagovat

Vau tvůj blog se mi moc líbí!

Ahoj, mám ráda psaní povídek a různých příběhů a tak jsem si založila nový blog.
Budu moc ráda za každou návštěvu, děkuji ;))

4 Juju Juju | 29. dubna 2013 v 17:59 | Reagovat

Hůů :D Darek se mi začíná čím dá víc líbit :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama