Prokletí dokonalosti - 5. kapitola

15. března 2013 v 13:30 | Livv |  Prokletí dokonalosti
Ahoj :)
Další kapitola Prokletí dokonalosti je na světě a mě nezbývá nic jiného, než jen s úsměvem na rtech vám ji představit :)
Jednoduše věnuju všem, co čtou. Ty, kterým je to zvláště věnováno, ví. :) A dobrá zprávička je, že brzy to začne být lehké drámo :D :D (alespoň to tak zamýšlím, takže páni učitelé a paní učitelky, hezky na mě pomalu, ať mi nevyženete múzu z hlavy :D).
Názory ocením :)


Darin odemkla dveře a naslouchala mamky tlumenému hlasu za dveřmi a cizímu hlasu nějaké holky, která byla pravděpodobně ze základní školy, kde mamka učila. Ale nebyla to její žačka, své žáky nedoučuje, jen žáky jiných učitelů.
Zula si boty a zamířila tiše do pokoje, kde si sedla na postel a doufala, že brzy doučování skončí. Nechtěla tady totiž běhat v ručníku, když tu je cizí dívka. Dostala strašnou chuť na čokoládu. Olízla si rty. Možná, že by si ji i zasloužila, za tu zumbu, která ji moc bavila a pevně věřila, že i dlouho bude.
Došla do kuchyně a natáhla se do skříňky pro tabulku bílé čokolády. Bezmyšlenkovitě si kousek ulomila a strčila si čtvereček do pusy. Okamžitě jí jazyk zalila sladká chuť mléka a cukru, protože bílá čokoláda vlastně nikdy nebyla čokoládou.
Vychutnávala si těch několik kousků do té doby, než si uvědomila, že chtěla hubnout. Vytřeštila oči a pak čokoládu urychleně vrátila na své místo. Jak má sakra hubnout, když si hned dá čokoládu? To ta zumba je v tomhle případě k ničemu!
Natáhla se pro jablko a doufala, že brzy mamka přestane doučovat. Už se těšila do sprchy po náročném dni.
Pak slyšela cvaknutí otevírajících se dveří.
"Děkuju vám moc, paní Lemonová," ozval se unavený hlas dívky.
Darin v hlavě uviděla, jak se mamka usmála. "Nemáš zač. Už to tedy chápeš? Jestli chceš, tak přijď třeba hned v pondělí. Jen na ujištění."
"Zeptám se doma. A bylo by to zase tolik?"
"Ano."
Bylo slyšet šustění šusťákové bundy. "Dobře. Tak nashledanou."
A pak už jen cvakly další dveře - tentokrát vchodové.
Darin vykoukla z kuchyně na chodbu, aby právě viděla mamku zakopávající o její boty. Rychle zase hlavu zastrčila zpět a zakousla se do jablka. Nevyšla z místnosti dříve, než ho sežvýkala a ohryzek nevyhodila. Vešla do obývacího pokoje a nasadila nevinný výraz.
"Ahoj mami," pozdravila vesele mamku.
Mamka otočila hlavu od televize. "Tak co zumba?"
Darin se usmála ještě víc. "Náročná, ale skvělá."
Mamce zaškubaly vesele koutky. "Náročná až tak, že sis ani nemohla uklidit boty, co?"
"Stane se," zamumlala tiše Darin.
Mamka se vrátila zrakem zase k televizi a Darin zamířila do svého pokoje, odkud pak s ručníkem a pyžamem do koupelny.

Sluneční světlo náhle proniklo do místnosti a našlo si cestu přesně na Darinina zavřená víčka. Darin nesouhlasně zavrčela a vzala do obou rukou malý polštářek.
"Vstáváme! Úlohy a pak nás čeká podkroví!"
Darin si připlácla polštář na obličej a dělala, že neslyší, zatímco mamka roztahovala další okno.
"Není až tak brzo," podotkla mamka po chvíli, když zjistila, že je půl devátý.
"Ale zase není až tak akorát na vstávání," zívla si Darin a posadila se.
Mamka zakroutila hlavou. Po chvíli dodala: "Táta ti udělal bílou kávu. Měla bys jít, než ti vychladne." S těmito slovy odešla.
Bílá káva…
Darin se protáhla a zadívala se do roztaženého okna. Venku bylo nádherné dubnové počasí a Darin po chvíli musela zamhouřit oči. Nejraději by sebou zase zpátky lupla na polštář a spala dál, ale sluníčko deroucí se do oken jí to nedovolovalo. A aby mohla v klidu zase spát, musela by si zatáhnout záclony a to by zase musela vylézt z postele a…
Další možností, jak se ještě válet v posteli a nenudit se, by byl notebook, který dostala k Vánocům. Musela by být už zapnutá domácí wi-fi síť, aby fungoval internet. Jenže notebook teď nemá, ten je momentálně v opravně, takže další zábava pryč.
Svoje knížky má všechny přečtené. Mohla by je číst znova, ale hlavně má rozečtenou jednu povídku na internetu, takže je zase u počítače. A knížky jsou zase v poličce na druhém konci pokoje.
Takže vše nasvědčuje tomu, aby vylezla. Navlékla na sebe župan, vklouzla do bačkor a vydala se na snídani.
Skoro celý víkend Darin strávila v podkroví. Rovnali to tam, odnášeli staré krámy, nepotřebné a rozbité věci vyhazovali. Našli i nějaké knížky, i když to byly většinou encyklopedie nebo staré učebnice předmětů. Během volného času byla duchem nepřítomna a létala si ve světě knihy, která by jí měla za několik dní přijít, a na zumbě.

Právě vycházela ze školních šaten, když uslyšela hlas, který by nikdy s nikým jiným nezaměnila.
"Máti mi domluvila doučko z matiky," stěžoval si Darek kamarádovi, když mířili stejně jako Darin do třídy, avšak o místnost dál. Darin se snažila být neviditelná, neměla náladu na to, aby ji zase urazili. Stačilo jí to, že přes víkend během uklízení dojedla tu bílou čokoládu.
Avšak Darkovo zraku neunikla. Jeho oči ji sledovaly od hlavy až po paty, od konečků vlasů po špičky školních přezůvek.
"Hej, kámo, vnímáš?"
Darek se podíval zpět na černovlasého kamaráda. "Jasné. Hele, a nechceš tam jít se mnou, Ondro? Říkala něco o pátku, ale o tom dalším."
Ondrův obličej se na zlomek vteřiny zkřivil, Darek si však ničeho nevšimnul.
"Nemůžu. Něco mám," prohodil rychle a nepřirozeně nadzvedl jeden koutek.
Darek nadzvedl nechápavě obočí. "Jsi v pořádku?"
Kamarád se jen zašklebil. "Nikdy mi nebylo lépe."
"Tebe mrzí, že nemůžeš na to doučování!" uchichtl se Darek.
"Si se zbláznil, ne?!" Ondřej si projel rukou černé vlasy a pak ztuhnul uprostřed pohybu. "A radši jdem do třídy, páč támhle jde moje bejvalka…"
"Cha," zasmál se blonďák a po usouzení, že dolovat z Ondry co má v plánu, je nemožné, vyrazil do učebny, která se nacházela vedle té, kde bude první hodinu sedět Darin se svou třídou.
Ta vyslechla polovinu jejich rozhovoru a začala se modlit, aby je nedoučovala její mamka. Nepotřebovala, aby doma slyšeli, byť jen náhodou, jak jí říká. I když by nebylo špatné, kdyby Darka viděla i u nich doma… Pro blonďáky má slabost. Pro Darka obzvlášť. Ale stejně, v pátek půjde přece na zumbu, takže by se pravděpodobně ani nepotkali.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Clarush* Clarush* | Web | 15. března 2013 v 18:25 | Reagovat

Pěkné :)

2 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 15. března 2013 v 21:52 | Reagovat

Moc hezké, avšak jsem trochu nepobrala ten konec. Nic si z toho ale nedělej, moje hlava je většinou dost, ehm, natvrdlá.
Ale nemohu se dočkat toho zvratu. Nechci odhánět tvoji múzu, proto raději budu potichu... :D

3 Ewiline Ewiline | Web | 15. března 2013 v 22:10 | Reagovat

Jak jinak :D Už mě docela unavuje všude psáz kladné - ale nemůžu příjít na žádné zápory... :D
Taže znova smekám Lady Livv :D :P

4 Livv Livv | Web | 15. března 2013 v 22:27 | Reagovat

Kujů za chválu :D :*
Scrip - Já doufám, že to tedy aspoň někdo pochopil, protože mám občas nepochopitelnou fantazii :D

5 Jane Jane | Web | 16. března 2013 v 11:30 | Reagovat

To je krásné! :)
Máš opravdu obrovský talent...

6 Brude Brude | 16. března 2013 v 14:27 | Reagovat

Jak si to tak čtu, tak by už brzy mohlo dojít k části, na kterou se tak těším, kterou si hodlám vydupat :D

7 Lilly♥ Lilly♥ | 18. března 2013 v 15:21 | Reagovat

Nádhernej článek! :P*

8 Erin Erin | Web | 21. dubna 2013 v 10:58 | Reagovat

Fajn. fajn fajn... Kde začít? asi by bylo dobré od začátku.
Tak za prvé: asi si mi zachránila život. Teda, ten čtenářský... tak dlouho jsme hledala něco, co by se dalo číst, něco, co je aktuální a kapitola nemá sto slov. Palec hore! :)
Ten příběh je jedním způsobem neuvěřitelný. Je zatím tak obyčejný, až je to neobyčejné a tím máš můj obrovský respekt a obdiv. Nevím, třeba se to nějak zvrtne, ale zatím píšeš o životě normální holky, která má trochu problémy se sebedůvěrou. Ale koho se to někdy netýká, co? No, ale je tak... normální, až je to krásný, ve světě plných extra postav. Darin má strach ze psů a moc si nevěří---> Takové příběhy se moc nevidí, každý chce mít svoje postavy tak ojedinělé, že dělají první poslední. A přitom je Darin něčím zajímavá. Přijde mi hrozně milá. Zálibu v knihách spolu máme stejnou. Jsem ráda, že má alespoň nějakou kamarádku. A ti kluci, co jí nadávali... mimochodem další skvělá věc! Psala si, že ji to mrzí, že se cítí divně, že ji vyhrkly slzy do očí po těch nadávkách. Další normální věc. Ne všichni, spíše nikdo by jim totiž nic moc neřekl, kdyby byl sám, tak jako to bývá v jiných příbězích.
Tuhle povídku jsem si zamilovala, vážně! :) Jsem strašně ráda, že jsem na ni natrefila. A máš ještě jeden bod navíc- nevím proč, ale zbo%nuju vzhled tvého blogu! O.o Přijde mi úplně dokonalý, nepředhlédnutelný a přitom tak jemný a milý. Deset bodů!! :3 A díky konstrastu písma a stránky se dá číst i v noci na mobilu, aniž by mě pak bolely oči! =)
Když bys dovolali, byla bych strašně moc ráda, kdybych si tě mohla přidat do oblíbených! :)

9 Livv Livv | 21. dubna 2013 v 15:03 | Reagovat

[8]: Asi mi vyschlo v hrdle! Už jen ta délka komentáře mě udivila. A ten obsah.. Já prostě nemám slov. Pořád mám otevřenou pusu a nestačím se divit. :O
Za pochvalu vzhledu moc děkuju. Vlastně za všechnu chválu! Fuu, pořád jsem se nevzpamatovala :D
A k těm oblíbeným... Mě to URČITĚ vadit nebude! :)
Děkuju děkuju a ještě jednou. Jen nevím, jestli toho tolik unesu :D

10 NikaRoovy NikaRoovy | E-mail | Web | 28. května 2013 v 7:19 | Reagovat

Slečna Věčně Zaneprázdněná se po sto letech opět ozývá! :D
Jelikož makám do školy tak nějak rychle... Však to známe, kapitola skvělá, musim si na další udělat čas dřív...

Jo a... Taky mám slabost pro světlovlasé chlapce :3 Oprava: Pro jednoho světlovlasého chlapce. <3 :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama