Prokletí dokonalosti - 4. kapitola

10. března 2013 v 15:34 | Livv |  Prokletí dokonalosti
Ahojky :)
Tak jsem dopsala čtvrtou kapitolu Prokletí dokonalosti, tak ji přidávám. Vím, 4 dny je dlouhá doba, ale měsíc ještě delší, takže ticho, nebo další bude za ten měsíc :D Jednoduše řečeno, není moc času no :D Užijte si kapču a díky za případné názory :D


"Hepčí!"
Mamka vzápětí podala Darin ubrousek, který měla při smažení vajíček při ruce. Dívka si ho vděčně vzala a vysmrkala se.
"Kdy že jsi říkala, že přijde ta knížka?" zeptala se mamka.
Darin pokrčila rameny. "Tak za týden. Dneska ta kniha vyšla."
Ozvalo se zarachocení v zámku. Taťka je doma.
"Ahoj," pozdravil s úsměvem Darin a svou ženu, zatímco si rozepínal sako. V druhé ruce držel černý kufřík plný nudných papírů z banky.
"Jen aby ti ji poslali," kývla mamka na manžela s úsměvem a hned se vrátila k hlídání a míchání vajíček. Darinin táta otevřel své příruční zavazadlo, jak mu občas Darin říkala, a začal se přehrabovat v papírech. Pak vytáhnul jeden ve formátu A5 a podal ho dceři.
"Na, tohle by tě mohlo zajímat," usmál se ještě víc a odešel do ložnice se převléct z pracovního obleku.
Darin si ho převzala a mezitím uvažovala, co by mohlo na něm být tak zajímavého, hlavně pro ni.
Tak katalog knížek to určitě nebude, pomyslela si ještě před tím, než jí pohled padl na nadpis.
Veřejná zumba,
Nadzvedl se jí jeden koutek. Zumbu si vždycky chtěla zkusit. A hlavně se při ní hubne…
Super kolektiv, vyučení lektoři.
Stále se jí nálada zlepšovala. A když si přečetla i cenu a místo a čas konání, měla už úsměv od ucha k uchu.
"Mami?"
Mamka otočila hlavu na dceru. "Pokud mi podáš talíře, tak ano?"
"Mohla bych chodit na zumbu?" zeptala se a došla ke skříňce plné talířů a talířků. Vzala tři a podala je mamce, která na každý z nich nandala porci míchaných vajíček. Darin ještě uchopila nůž a namazala několik krajíců chleba máslem. Pak se posadila ke stolu, kam za chvíli přišel i táta v teplákách.
Mamka mlčela, bylo vidět, že přemýšlí. Po nějaké době promluvila.
"Vlastně proč ne? Kdy a kde?" položila dceři otázky.
Darin jen podala mamce leták.
"Kdes ho vzala?"
"Já jí ho přinesl," ozval se táta. "Připadá mi to, jako dobrý nápad. Platí se přímo při vstupu na hodinu, sice se tam musí co nejdřív zavolat, ale kdyby ji to nebavilo, může bez problémů skončit."
Darin se zamračila. "Mě to bude bavit." Ještě ani na ní nezačala chodit a už mysleli na konec.
Mamka naklonila hlavu na stranu, což dělala, když přemýšlela. "Ale je to praktické. Chodila bych s tebou, ale mám doučování."
"Takže?"
Táta objal Darin kolem ramen. "V pátek tě s největší pravděpodobností čeká první hodina."
"Čeká, pokud se okamžitě pustíte oba do jídla. Nesmažila jsem je snad zbytečně, nebo snad jo?" podotkla mamka a naznačila tátovi, ať si sedne.
Pustili se do jídla a mamka se po chvíli začala vyptávat táty, jak je v práci. Darin mezitím snědla polovinu své porce a půlku krajíce chleba s máslem. Zarazila se. Jak má hubnout, když se takhle cpe?
Jeden krajíček je v pořádku, ujišťovala se v duchu a znova se do něj zakousla. Dojedla ho však dřív, než vajíčka. A když už se natahovala automaticky pro další, znova se zastavila v půlce pohybu.
"Tos měla říct, že chceš podat chleba," řekla mamka vlídně a přisunula talíř k Darin blíž. Darin však stále držela ruku ve vzduchu a přemlouvala sama sebe, že si už další krajíc nedá. Mamka se znova zapovídala s tátou, takže si Darinina vnitřního boje nijak nevšimla, což bylo pro Darinu dobře. Nakonec vůli ovládla a ruku vrátila zpět k tělu. Rychle dojedla zbytek vajíček a odnesla svůj talíř do myčky na nádobí. Nalila si skleničku coly a odkráčela do svého pokoje. Posadila se na postel a otáčela skleničkou mezi prsty.
Jak by se ještě dalo zhubnout? Zdravý pohyb, to bude zumba. Omezení jídla? To by šlo ve školní jídelně. Doma by to bylo příliš nápadné, asi by nedovolili. I když, kdo ví.
Napila se coly a přemítala dál. Na tu zumbu se ale těšila. Vždycky si ji chtěla aspoň zkusit. To se jí splní. A je si jistá, že ji to hned neomrzí. Proč rodiče vždycky myslí na konec? Žijeme přítomností, ne budoucností!
Ale teď taky uvažuješ o tom, jak budeš vypadat v budoucnu, uvědomila si.
Povzdechla si a dopila skleničku. Položila ji na stolek a podívala se na Karolínin sešit z chemie. Protočila očima a sedla si k němu, aby si přepsala látku, kterou nemá.
Když po několika desítkách minut vstala, vydala se k počítači a zadala do vyhledávače slůvko diety. Radši dávala pozor, aby nikdo neviděl její záměr, i když na dietách není nic špatného. Hned na ni však vyskočily diety od mladých dívek, které obsahovaly pouze jedno slovo: nejíst, nejíst, nejíst.
Odfrkla si. Tak to toho zjistila. Hledala dál a našla další, která však měla být se speciálními surovinami.
Vypnula obrazovku počítače a vrátila se do pokoje pro skleničku od coly. Sešla do kuchyně a nalila si další. Podívala se na schody vedoucí do podkroví, na půdu, a ušklíbla se.
Budu běhat sem a tam, nahoru a dolů, a běda, jestli neshodím aspoň kilo!
A pak se ozvala strašlivá rána. Jako když se nádobí vysype, knížky vyletí z regálů a do toho regály za nimi. Tohle mělo ale pravděpodobně k pravdě blízko. Po ráně, která byla v podstatě nad Darin, následoval sled nadávek vypuštěných mamčinými ústy.
Táta vyskočil z křesla v obýváku a doběhl ke schodům a nahoru. Darin se vydala pomaleji za ním.
Podkroví používali, od té doby, co Darinina sestra Pavlína odjela na Maltu a co se Darin přestěhovala dolů do mnohem menšího pokoje, který moc ráda neměla, jako půdu. Na tu úplně nahoře tedy nechodili, všechny krámy byly v podkroví.
"Říkal jsem ti, že ti pomůžu," protočil táta očima a začal sbírat staré nádobí a knížky, které se přesně podle odhadu vysypaly z krabic, když mamka o jednu zakopla, čímž narazila do regálu s dalšími krabicemi.
Darin nechápala. S nadějí v hlase se zeptala: "Já se budu zase stěhovat nahoru?"
Mamka mávla rukou a mnula si rameno. "Ale houby. Nebo aspoň ne teď." Vyhrnula si rukáv a podívala se na levé rameno. Začínala se jí na něm tvořit modřina. "Pája přijede příští víkend. A tenhle víkend tu budeme uklízet. Všechno!"
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 10. března 2013 v 15:56 | Reagovat

Třikrát hurá pro další kapitolu!
Konečně je tu další kapitolka! Darin se chystá na zumbu, a zanedlouho přijede i Pája. Kde je ale ten člověk, který Darin změní?!
Argh... Budu si muset počkat.

2 Livv Livv | Web | 10. března 2013 v 16:11 | Reagovat

Scrip - Vyřiď si s našima a učiteli, abych měla více času :D

3 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 10. března 2013 v 16:19 | Reagovat

[2]: Uhm... xD

4 Ewiline Ewiline | Web | 10. března 2013 v 19:50 | Reagovat

Super kapča!! musím se přiznat že sem se až lekla, když si napsala, že se vysypalo nádobí a  že spadly knížky z regálů... Taky sem si myslela, že by se tam teď mohlo "něco" objevit :D
P.S. Díky moc - ale jak sem řekla, ještě nevím jak zformulovat tu otázku. V pátek nebo v sobotu to zkusím... :D

5 Evelyn Evelyn | Web | 12. března 2013 v 19:17 | Reagovat

Píšeš moc pěkně! :)
A ano, fantazie je mnonhdy důležitější než vědění. :)

6 Livv Livv | Web | 14. března 2013 v 17:35 | Reagovat

Ew, Ev - Díky :)

7 jane jane | Web | 17. března 2013 v 10:32 | Reagovat

Krásná kapitolka :')

8 NikaRoovy NikaRoovy | E-mail | Web | 21. dubna 2013 v 20:43 | Reagovat

Hezká kapitola, už jsem zvědavá na tu knížku, podle mě na ní bude něco zajímavého... Ty vnitřní boje znám, nejen co se jídla týče. :D
Jdu na 5. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama