V danou chvíli mi to přišlo jako dobrý nápad

15. února 2013 v 12:34 | Livv |  Jednorázovky
Tak! :D
Pořád kecám a upravuju design, takže abych vás neodradila, přidávám sem první povídku :)
Jen tak mimochodem, s touhle jsem měla nejlepší slohovou práci na češtinářské olympiádě, tak doufám, že i vám se bude líbit. A prosím každého o komentář, každého o názor :D Díky :)



V danou chvíli mi to přišlo jako dobrý nápad. Nevěděla jsem, co bych jiného mohla dělat. Byla jsem zoufalá, v mysli mě stále hlodal hlásek, že za všechno můžu já. A já mu jen naslouchala. Prostě ten první nápad, který mě napadl, jsem uskutečnila.
Stála jsem před blýskající se řekou a dívala se na malé vlnky. Povzdechla jsem si a nakonec pozvedla oči. Pomalu jsem si sundala z ramen školní tašku a cítila jsem se o něco málo volnější.
Položila jsem si obličej do dlaní. Připadala jsem si bezmocná. To vše se stalo kvůli mně! Zvedla jsem hlavu a znova se zadívala na hladinu řeky. Viděla jsem v ní odraz té, která si dovolovala říkat si Radčina kamarádka.
Zavřela jsem oči. Nechtěla jsem se na sebe dívat. Přála jsem si být někde jinde, třeba v nemocnici místo Radky. Udělala jsem poslepu několik kroků vpřed. Nadechla jsem se. A skočila.
Řeka se po mně natáhla skoro okamžitě. Začala jsem automaticky šlapat vodu a odevzdanost byla najednou ta tam. Mokré šaty mě stahovaly ke dnu. Jako z velké dálky jsem uslyšela čísi hlas.
"Andreo!" ozvalo se vzduchem. Uvědomila jsem si, jaký byl tohle špatný nápad. Proud mě tahal dál od mé tašky, dál od hlasu. A hlavně pod hladinu. Ten hlas jsem poznala. Byl to Radky bratr. Otevřela jsem ústa, že na něj zavolám, ale nalokala jsem se vody. Zalapala jsem po dechu. Kromě Petrova hlasu jsem také slyšela šumění. Jez.
Začala jsem zběsile kopat ve snaze vymanit se z proudu a dostat se ke břehu. Pak se ozvalo šplouch. Otevřela jsem oči a vzápětí mi do nich vletěla voda. Dotknuly se mě čísi ruce. Okamžitě jsem dotyčného chytila kolem krku.
"Andreo…" lapal Petr po dechu a chvíli se nechal vést proudem. Narazila jsem zády na kámen. A další. Jez se blížil. Hluk padající vody sílil.
Petr začal usilovně plavat. Jestli se nedostaneme z řeky teď, možná se z ní už nedostaneme nikdy. Proud nás hodil na kámen. Pak už bylo jen kodrcání. A tma.

"Andreo! No tak!"
Zakuckala jsem se a z plic mi vytekla voda. Opatrně jsem se posadila a podívala na zoufalého Petra. Ten se mi něžně vrhnul kolem krku.
"Co blbneš…" zašeptal a já jen mlčela. Políbil mě do mokrých vlasů a odtáhnul se.
S Petrovo pomocí jsem se postavila ´a opřela se o něj.
"Já… Radka…"
"Radka bude v pořádku. Má jen zlomenou ruku," skočil mi do řeči Petr.
Má jen zlomenou ruku… Najednou jsem v sobě měla tolik emocí.
"Slib mi, že už nikdy nebudeš skákat do řeky," pohladil mě Petr po tváři.
Pousmála jsem se. "A ty mi slib, že už nám nikdy nepůjčíš motorku."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Juju Juju | 16. února 2013 v 18:31 | Reagovat

Jééé :))

2 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 17. února 2013 v 13:52 | Reagovat

Slib mi, že už nikdy nebudeš skákat do řeky :D Ani nevím proč, ale tohle mě donutilo se zasmát. Zajímavý slib :DD
Jinak tématovka celkem dobrá, nemám k tomu říct nic špatného. Jen s úsměvem zatleskat. :)

3 Livv Livv | Web | 22. února 2013 v 16:00 | Reagovat

Lucienne, ten tvůj komentář mě hrozně potěšil! Ten slib je zajímavej, to je fakt :D

4 okcool okcool | Web | 1. prosince 2013 v 18:40 | Reagovat

úžasný!
Opravdu se mi to líbí, jaksi to ve mně něco nechalo, já tuhle taky psala a s mým tématem jen musím říct, klobouk dolů ;)

5 Molly Molly | Web | 5. srpna 2014 v 15:47 | Reagovat

Přečteno jedním dechem! Napínavé a na konci jsem se musela pousmát :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama