Školní můra

15. února 2013 v 12:43 | Livv |  Jednorázovky
První jednorázovka na tomhle blogu. Celkem jsem z ní nemohla :D Je to kravina, ale což. *mává rukou* :D
Prosím o názory :) Díky :)



Stála jsem mezi kamarádkami u školní lavice. Hrály jsme flašku, která se ale hodně točila v posledních dnech směrem ke mně. I dnes na mě ukazovalo její víčko.
Chytila jsem se za hlavu. Nejhorší bylo, že jsme si pak losovaly úkoly a i časový limit, do kdy to máme udělat. Stačilo mi nyní se jen modlit, abych si vytáhla třeba zatancování Gangnam stylu v jídelně. Mezi další "pohodové" úkoly patřilo i uvedení vtipu při hodině tělocviku. Naštěstí tělocvikář dovede být občas vtipný, takže ten to vezme s klidem.
Kamarádka ke mně přistrčila dlaň s papírky. "Máš tam jen tři úkoly. Jako odškodné, že se na tebe ta lahev točí skoro pořád," zašklebila se.
Zamračila jsem se na úkoly a doufala, že mi tam nenastrkala jen ty hrozné. Sáhla jsem po jednom a položila ho před sebe. Další kamarádka už připravovala papírky s časovými úseky. A třetí se přehrabovala v tašce, až našla hromadu papírků se jmény kluků v naší třídě.
Vytáhla jsem si papírek s časem a tam na mě vykřiklo růžově napsané HNED.
"Dnes je vlastně poslední den, co ji hrajeme, ne?" zeptala se jedna z kamarádek.
Kývla jsem. Byla jsem ráda, že konečně naposled. A rvala jsem si málem vlasy, že první naše flaška byl můj nápad.
Opatrně jsem začala rozevírat papírek s úkolem. Při pohledu na úkol se mi zatmělo před očima. Poznávala jsem svůj rukopis a úkol, který jsem před třemi týdny vymyslela já.
Vyznání lásky vylosovanému klukovi.
Jen jsem kamarádkám ukázala papírek a rychle jsem hmátla po jménu. Když jsem rozbalila i to, opravdu jsem málem omdlela. Idiotskej úkol! A navíc ho musím udělat hned!
Vytáhla jsem si jméno snad toho nejdivnějšího a nejblbějšího kluka na celém světě. Hodila jsem prosebný pohled na kamarádky, ty se ale dožadovaly přečtení jména.
"Dominik…" zašeptala jsem a kámošky propukly v záchvaty smíchu. Všechny jsme se podívaly na prapodivného blonďáka s mastnými vlasy a zpola vyrostlým knírkem. Právě zaujatě sledoval s jedním prstem v nose smazanou tabuli.
Jedna z kamarádek mi sebrala z ruky papírek s jeho jménem. Nadechla jsem se a vykročila. Dělalo se mi špatně už jen z té představy, že se k němu musím přiblížit na menší vzdálenost, než jsou dva kroky.
Právě vytáhnul prst z nosu a po chvíli prohlížení si ho strčil do pusy. Zavřela jsem znechucením oči. Přece nemůže něco takového chodit do deváté třídy! Pak si všimnul, že se k němu blížím a zpozorněl.
Zastavila jsem se a podívala jsem se mu do obličeje. Na špičce nosu mu trůnil přímo luxusní beďar. Odvrátila jsem oči a dívala se za něj, což bylo o něco lepší.
"Víš…" odkašlala jsem si. "Prostě… Eh, chci ti říct, ale neber si to vážně, že jsi zajímavý" vyprskla jsem nakonec.
Vykulil oči. Chvíli se na mě díval. A pak byl najednou těsně u mě a objal mě kolem krku. Zalapala jsem po dechu. Obličejem byl čím dál blíž.
Chtělo se mi zvracet. Když se dotkl pusou mých rtů, bylo to snad to nejhorší, co mě mohlo potkat. Snažila jsem se odtáhnout, ale nešlo to. Držel se mě jako klíště a slyšela jsem po chvíli řehtání se kamarádek a postupně se přidávala celá třída…

Trhla jsem sebou a spadla jsem ze židle. Suplující učitelka zvedla hlavu od nějakých sešitů, které právě opravovala. Zavrtěla hlavou a vrátila se zpět k písemkám.
Narovnala jsem se a posadila zase na židli. Kamarádka sedící vedle mě v poslední lavici se na mě podívala s pozvednutým obočím.
"Copa se ti zdálo za krásný sen?" zamrkala.
Rozhlédla jsem se po třídě. On to byl sen? Mě to připadalo jako skutečnost. Udělalo se mi zle. "Při flašce byla na mě řada. No a musela jsem vyznat lásku Dominikovi. A on pak… Ble!"
Kamarádka se zasmála. "Tak on se odstěhuje a tobě se už o něm zdá? A ten polibek, já bych se pozvracela i v tom snu jen z té představy…"
Podívala jsem se do první lavice, kde vždy to podivné individuum sedávalo. Nebylo tam. Což znamenalo, že i kdyby na mě byla řada ve flašce, Dominik by mě nepolíbil.
Ozvalo se zazvonění a učitelka tiše vypadla. K naší lavici se nahrnuly zbylé kamarádky a uprostřed už se vzápětí točila flaška.
"Tak bacha na svůj sen," zasmála se znova kamarádka, když se láhev zastavila zase u mě. Já jen zaúpěla a rychle si vytáhla úkol.
Vyznání lásky.
Nenávidím, když se mé noční můry skoro plní!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Juju Juju | 16. února 2013 v 18:26 | Reagovat

DOKONALÝ :DDD

2 Livv Livv | Web | 16. února 2013 v 18:45 | Reagovat

Kujů :D

3 Ewiline Ewiline | Web | 16. února 2013 v 19:11 | Reagovat

Nádhera :D
A mimochodem - ty znáš Míšu Burdovou?
(asi si myslíš ja to je pitomá otázka, já jen že sem viděla ty portály... je to moje asi nejoblíbenější autorka)

4 Livv Livv | Web | 16. února 2013 v 20:12 | Reagovat

Ewiline, díky :D
Nejoblíbenější autorka? Tak to jsme dvě :) Osobně neznám (bohužel :D ), ale jinak v jednom čase jsem s ní komunikovala přes e-maily :)

5 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 17. února 2013 v 13:58 | Reagovat

:D:D:D Máme ve třídě podobné individuum :D Ble... :D
Jinak dobrá povídka :)

6 Livv Livv | Web | 22. února 2013 v 16:08 | Reagovat

Luc, já taky brala inspiraci na toho kluka (bohužel) taky ze třídy :D

7 Clarush* Clarush* | Web | 18. března 2013 v 14:10 | Reagovat

Pěkné :D

8 Molly Molly | Web | 5. srpna 2014 v 15:51 | Reagovat

Vrátily se mi vzpomínky na léta na základce :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama