Sedačková lanovka

23. února 2013 v 8:06 | Livv |  Jednorázovky
Hu :D
Protože jsem teď hodně byla na horách, nejdřív s rodinou a pak se školou, tak proč nenapsat kraťoučkou povídku i z hor? :D Vystihuje mou hrůzu, když jedu na sedačkové lanovce. Tohohle se nejvíc bojím (samozřejmě kromě toho, že spadnu i já sama :D :D )
Snad se bude líbit, možná i trochu pobaví. A prosím o názory! :)


Ucítila jsem tlak v kolenou.
Pokrčila jsem je a zabolely mě holeně. Ty přeskáče mi byly doopravdy těsné.
Nebo to bylo jen tím, že jsem je hodně dotáhla?
Nahoře je povolím.
Už jsem seděla a byla ráda, že nástup mám za sebou. Divila jsem se, že ještě po té sedačkové lanovce jezdím. Ale kotvy se bojím. Nemám ji ráda od té doby, co jsem v polovině lesa sletěla. Super zážitek, prodírat se hustými stromy, co chvíli na vás spadne sníh a lyže se vám zachytí o kořen nad zemí.
Uslyšela jsem cvaknutí. To mi připomnělo, že bych si měla před sebe dát zábranu, abych nedej bože vypadla i ze sedačkovky. Natáhla jsem po ní ruce a pak už jsem jen v klidu jela.
Hůlky jsem držela pevně v jedné ruce, zatímco na druhé jsem si seděla ve snaze ji zahřát. Na sedačce přede mnou jela teta se strejdou a má sestřenice. Sestřenka se rozhlížela kolem. Jí nástup nedělal žádné potíže. Teta ji nadzvedla a bylo to. Hlavou mi jen projela myšlenka, že by mě příště také mohl někdo nadzvednout, ať mám nasedání jednodušší. To je přímo geniální nápad! Ha ha.
I když jsem byla v prostoru mezi stromy, vítr se dostával skoro všude. Šála se mi pokroutila a začalo mi foukat na tvář. Zavrčela jsem. Vytáhla jsem zpoza nohou pravou ruku a sundala si rukavici. Mráz se do holé kůže okamžitě zakousl jako do chutného sousta. Prsty jsem si urovnávala šálu a kuklu pod helmu, aby se neuvolnily a neodhalily tak mou kůži zlomyslnému větru.
Nohy mi připadaly lehčí než obvykle. Asi mě ten odpočinek v malé hospůdce na konci sjezdovky dobře posílil. Dlaň jsem po splnění práce na tváři rychle zastrčila zpět do teplé rukavice.
Hlavou se mi začaly prohánět různé myšlenky. Zprvu na to, na jaký skokánek teď najedu, později se rozutekly všemi směry. Měly prostě svou vlastní vůli, jako by ony určovaly, na co teď budu myslet, ne já. Zavřela jsem oči a v hlavě se mi ukázal obrázek koupaliště. Na obloze zářilo zlaté slunko, nikde ani mráček. Po zádech mi přeběhl příjemný pocit. Vzpomínka na léto, na krásné teplé počasí, mě potěšila.
Otevřela jsem oči a měla jsem úsměv na rtech. Už jsem se těšila na jiné roční období. Zimu jsem měla ráda kvůli tomu, že se dalo lyžovat a bruslit na ledě. Kdyby však bylo teplo, vůbec by mi ti nevadilo.
Rozhodla jsem se sklonit hlavu, protože jsme vyjely ze stromů a nyní se lanovka vznášela nad sjezdovkou. Bavilo mě dívat se na lyžaře, jak rychle prosviští pode mnou a zase zmizí.
Sklopila jsem oči a…
Zarazila jsem se.
Vyvalila jsem úlekem oči.
To snad není možné!
Dívala jsem se na přeskáče a pak na sníh na zemi.
Na samotné přeskáče…
Během jízdy se mi z nohou odepnuly lyže!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 23. února 2013 v 21:54 | Reagovat

Tak tím koncem jsi mě dostala. xDD Chudák holka. V životě jsem nikdy nelyžovala, tak nemám tušení, jaký je to pocit. Ty sedačkový lanovky jsem viděla jen v televizi... :/
Rozhodně moc dobrý. I přesto, že jsem tam nikdy nebyla, dokázala jsem se do ni docela vcítit. :DD A kdy začneš psát tu kapitolovku? xP

2 Livv Livv | Web | 23. února 2013 v 23:30 | Reagovat

Scriptie, kdo si počká, ten se dočká :D

3 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 24. února 2013 v 9:29 | Reagovat

[2]: Hmpf... xD

4 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 24. února 2013 v 16:40 | Reagovat

Jééj! :D Sama lyžuji a abych řekla pravdu, zprvu jsem se toho bála taky. :D Tý holce nezávidím :D A výstup.. tak ten musel být zajímavej :D

5 Juju Juju | 25. února 2013 v 19:17 | Reagovat

ojívku to je dokonalý :DD

6 Clarush* Clarush* | Web | 24. března 2013 v 15:41 | Reagovat

Pěkný :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama